Nedávný článek Kolik nás bude stát Drang nach Osten prováděný korporátním EU argumentoval, že Ukrajina představuje mimo jiné vlivy i vinou zásahu EU a USA typický příklad "failed state", který ale budeme platit z našich daní. Podívejme se na příklad země, kterou již EU a USA tímto způsobem zničila a na její současný vývoj.

Humanitární bombardování Libye proběhlo v roce 2011, kdy EU a USA pomohla povstalcům (mimo jiné i z al-Kájdy), aby porazili "diktátora" Muammara Kaddáfího. Článek Vyplatilo se Západu zničení Libye? zdůraznil, že válka v Libyi se nevedla ani tak o svržení Kaddáfího, ale zejména o strategickou kontrolu ropy a zemního plynu, na němž závisí zejména Francie a Itálie. Proto byly tyto země hlavním aktérem invaze do Libye, k níž se pak přidaly USA. Jak si tedy dnes Libye stojí? Odpověď je celkem jednoduchá: místo zemního plynu a ropy vyváží hlavně terorismus, který předtím v zemi téměř neexistoval. Měl na něj monopol pouze Kaddáfí osobně.

Jak vypadá tato "osvobozená země" dnes? Před dvěma lety, po vítězném nastolení "demokratických sil" vyzýval britský ministr války Philip Hammond své rodáky, aby "sbalili kufry" a okamžitě letěli do této dobyté země dělat kšefty s ropou a zemním plynem. Povstalci ovšem válku nezastavili, protože novou prozápadní loutkovou vládu nikdy neuznali. Zmocnili se skladišť armádních zbraní a začali islámskou revoluci všude, kam dojedou jejich auta a zbraně. Rada bezpečnosti OSN konstatovala na nedávném zasedání, že Libye je největším ilegálním vývozcem zbraní do světa, protože zásobuje občanské války a teror v celkem 14 zemích. Jeden by řekl, že jsou málem tak úspěšní jako USA, EU a Rusko s Čínou dohromady. Povstalci se naučili velmi rychle od svých pánů, jak přikrmovat války a konflikty. A postupují stejně globálně jako zmíněné demokratické země, protože živí rozbroje na všech kontinentech.

Je to poučná inspirace pro budoucí Ukrajinu, která se stane s velkou pravděpodobností dalším "failed state" přímo na hranicích EU. Libye ovšem také ekonomicky krachla, což je pochopitelné, protože byla humanitárně zničena a její bohatství nelze rabovat. Země na konci roku 2013 oznámila, že již projedla všechny státní rezervy a úspory nashromážděné od časů Kaddáfího a že potřebuje k holému udržení státu okamžitou půjčku kolem 6 miliard dolarů. Mocnosti, které tento stát zničily a zavlekly do občanské války, najednou zjišťují, že je to přišlo dost draho. Připomeňme, že to platíme my sami, protože peníze na půjčky a investice jdou z toho, co vydělá ekonomika. Jenže ekonomika Libye závisela z 90 % na vývozu ropy a zemního plynu. Produkce, která za Kaddáfího běžela bez problémů na výši 1,6 miliónů barelů denně, od zničení země poklesla na pouhých 333 tisíc barelů. Kaddáfí z těchto peněz živil celý stát, počínaje sebou, svým klanem a zbytkem země. Prostě a jasně, šlo o státní ekonomiku diktovanou jedním procentem, jako všude jinde. Ale petrodolarů bylo dost a všichni dostali nějaký podíl. Dnes vyvážejí hlavně povstalci, ropu prodávají načerno a za našmelené peníze okamžitě kupují zbraně.

Výsledek "demokratizace" Libye pod taktovkou korporátního fašismu EU a USA je nyní tak evidentní, že se o této zemi v západních a v našich médiích přestalo mluvit. A tím se problém vyřešil sám od sebe, že ano. Jenže ekonomika Libye padá rychlostí 15-20 % ročně, neb jde o "failed state", kde se nepříznivé okolnosti násobí tak, že vzniká uzavřený cyklus destrukce. Stát má podle ekonomů vyhlásit bankrot letos, tj. v roce 2014. Pak s velkou pravděpodobností začne další kolo další občanské války, na kterou se všechny válčící strany pilně připravují. Vlastně ani nedělají nic jiného, protože jiná ekonomická činnost v Libyi prakticky neexistuje.