Za 41 let vlády v Libyi učinil Muammar Kaddáfí ve své zemi několik udivujících věcí a také se nejednou pokoušel sjednotit a upevnit ekonomiku afrických zemí.
Prezidenti lžou nebo udělují nepochopitelné amnestie, historici zamlčují nepohodlná fakta a vyzdvihují ta marginální. Nedůvěra ve slovo je předzvěstí krachu systému, v němž se pohybujeme.
Opolčenci vítězí, zachránili si život, svobodu a možná i národní majetek. Rusové podporují v konfliktu stranu, která je morálně více v právu, nežli ta druhá. Evropa a její elity se opět chovají po politické stránce jako pitomci a po morální stránce jako boží hovada.
Rusové se obávají toho, že by museli vojensky vtrhnout do Novorussije. To nejhorší, co by teď potřebovali, je ještě jedna bratrská enkláva vydržovaná Ruskou federací.
Stáhnou ocas mezi nohy, ukryjí se před vojenskými správami, změní své telefonní číslo, vezmou svých pět švestek a utíkají do Rumunska, Maďarska, na Slovensko nebo do Polska. A spokojeni se svou vyčůraností tam zůstanou.